Jaké jsou výhody keramických obkladů?
Výrazným plusem všech typů keramických obkladů je hygiena. Obklady lze snadno udržovat v čistotě, čímž se zamezí množení choroboplodných zárodků, bakterií, sporů plísní apod. Antistatické vlastnosti keramiky ocení zejména alergici - prach a roztoči se z dlažby a obkladů odstraňují velmi lehce. Navíc je keramika jako materiál ekologická, zdravotně nezávadná, „bez chuti a zápachu“, bezprašná, neabsorbuje nežádoucí látky z okolního prostředí. Keramický obkladový materiál se zpravidla vyznačuje dlouhou životností, což je další výhoda z hlediska životního prostředí. Keramická dlažba resp. dlažba z přírodního kamene je ideální volbou v případě energeticky úsporného podlahového vytápění, neboť zajišťuje dobrý prostup tepla podlahou.
Jak můžeme zjistit, zda je stávající podklad vhodný k pokládce obkladů/dlažby?
Zkouška a příprava podkladu k pokládce obkladů/dlažby je podstatnou součástí správně provedené řemeslné práce. Dle německých předpisů pro zadávání a smluvní vyhotovení stavebních prací (zkráceně VOB) je zhotovitel povinen nejprve provést odbornou zkoušku podkladu. Nevhodné či neuzpůsobené podklady jsou častou příčinou následného poškození obkladových prvků. Správná příprava podkladu zajišťuje optimální přídržnost obkladů/dlažby. Kompletní posouzení stavu podkladu sestává z následujících zkoušek:
1. vizuální kontrola,
2. kontrola rovinnosti podkladu s použitím normové latě a klínu, přípustné toleranční odchylky stanovuje norma DIN 18202 „Rozměrové toleranční odchylky pro pozemní stavitelství“,
3. otěrová zkouška - setřením rukou lze zjistit, zda podklad je znečištěn např. prachem,
4. kontrola poklepem např. kladívkem, podle zvuku se zjišťují příp. dutiny v podkladu,
5. kontrola savosti – namočením např. pomocí kartáče se zkouší, zda je podklad savý či nikoliv. Podklad by měl absorbovat vodu v poměrně krátkém čase, pokud tomu tak není, může to indikovat příliš vysokou vlhkost, zbytky separačních prostředků, cementu nebo vápna apod.,
6. úderová zkouška kladívkem – slouží ke zjištění tenčích, tvrdších vrstev, pod kterými jsou měkčí zóny, tvrdá povrchová „skořápka“ se přitom po kouskách vylomí,
7. mřížová zkouška – povrchová pevnost podkladu (omítek a potěrů) se zjišťuje pomocí vrypového zkoušeče, kdy se na povrchu provedou šikmé vrypy, v jejichž průsečících by se při stejné vrypové odolnosti neměly objevovat výlomy,
8. měření vlhkosti – slouží ke stanovení, zda je podklad dostatečně starý a suchý pro pokládku. Cementové potěry (na separační nebo izolační vrstvě) smějí vykazovat maximální obsah vlhkosti ≤ 2,0 %, síranovápenaté potěry (nevytápěné) ≤ 0,5 % resp. ≤ 0,3 % (vytápěné) při měření vlhkosti tzv. CM-metodou. Pomocí elektronických měřičů vlhkosti lze sice provést nedestruktivní měření, ale z důvodu nedostatečné přesnosti je toto měření pouze orientační.
Co si máme představit pod pojmem "příprava podkladu"?
K odstranění vrstev např. prachu, nečistot, cementových povlaků, starých omítek a nátěrů, stěrek apod., které nejsou nosné a snižují přídržnost obkladů/dlažby k podkladu, se používají mechanické metody přípravy podkladu např. očištění koštětem, pískování, otrýskání nebo očištění vysokotlakou vodou, broušení, frézování atd. Případné trhliny v podkladu je nutno před pokládkou obkladů/dlažby uzavřít např. vhodnou vyrovnávací stěrkou na bázi pryskyřice. Pokud u plovoucího potěru nelze z důvodu trhlin zcela vyloučit pohyby, pohybové spáry je musí být schopny přenášet. Není-li to s ohledem na průběh trhliny možné, trhlina se uzavře vhodnou hmotou na bázi pryskyřice a v potěru se zhotoví dilatační spára přizpůsobená velikosti obkladu.
K čemu se používá penetrace?
Penetrační nátěr snižuje nasákavost silně savých podkladů a zlepšuje přilnavost u podkladů, které nejsou nasákavé. Podle konkrétní aplikace a druhu použitého obkladového materiálu lze nanášet penetraci disperzní nebo na bázi epoxidové pryskyřice.
Je v místech zatížených vlhkostí nutno pod obkladem udělat také hydroizolaci?
Obklady/dlažba nejsou s ohledem na jejich spáry vodonepropustné v požadované míře, a proto v místech zatížených vlhkostí nutná hydroizolace chránící podklad před pronikáním vlhkosti. Podle stupně konkrétního zatížení se pak zvolí vhodný systém izolace proti vodě.
Jak správně klást dlažbu na nově zhotovený cementový potěr?
Nejprve je nutno zjistit zbytkovou vlhkost metodou CM. Obsah vlhkosti v potěru na izolační nebo separační vrstvě nesmí přesahovat 2,0 CM %. Vytápěné potěry se nejprve nahřívají. U vázaných cementových potěrů měření vlhkosti odpadá. K pokládce obkladových prvků do tenkého lože můžeme použít lepidla jako např. AK7P, SOLOFLEX, LIGHTFLEX apod. Pomocí vysoce flexibilního lepidla UNIFIX-S3/UNIFIX-2K lze obklady/dlažby pokládat i na čerstvý potěr, jakmile je tento již pochozí. Při kladení dlažby na čerstvé cementové potěry však musíme zohlednit i skutečnost, že dokud proces tuhnutí potěru neskončí, je jeho pevnost nižší. Proto není povoleno podklad mechanicky zatěžovat (pokládáním těžkých předmětů). Nedostatečně pevnou povrchovou krustu je před pokládkou nutno odstranit. Kladení dlažby na čerstvý cementový potěr představuje specifickou konstrukční záležitost, kterou doporučujeme zhotoviteli konzultovat s klientem.
Na co si dávat pozor při kladení dlažby na síranovápenaté (anhydritové) potěry?
Síranovápenatý (anhydritový) potěr se nejprve zbrousí, zbytky se odsají a podobně jako ostatní podklady tohoto typu se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Vytápěné potěry je nutno před pokládkou nechat vyschnout příp. uměle vysušit nahříváním. K posouzení zralosti potěru slouží měření zbytkové vlhkosti pomocí CM-přístroje (hodnoty zbytkové vlhkosti pro síranovápenaté (anhydritové) potěry bez vytápění: 0,5 CM %, pro vytápěné anhydritové potěry: 0,3 CM %). K samotné pokládce je vhodné např. flexibilní lepidlo do litého lože MONOFLEX-FB-SE, LIGHTFLEX, SOLOFLEX.
Existuje vhodné lepidlo ke kladení dlažby na síranovápenatý (anhydritový) potěr se zvýšenou zbytkovou vlhkostí?
Síranovápenatý (anhydritový) potěr se nejprve zbrousí, zbytky se odsají a podklad se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Obsah vlhkosti v síranovápenatém (anhydritovém) potěru se před pokládkou stanoví tzv. CM-metodou. Pokud se mají keramické dlaždice nebo desky klást na síranovápenatý potěr se zbytkovou vlhkostí přesahující aktuálně udávané maximální hodnoty, lze tolerovat u nevytápěných konstrukcí nejvýše 1,5 %, u vytápěných potěrů 1,0 %.
Obkladový materiál používaný v tomto případě musí vykazovat minim. podíl spár 2 % (např. u dlaždic 40/40 je velikost spáry 4 mm). U dlaždic umožňujících difúzi vody lze požadovanou velikost spáry snížit. K pokládce je vhodné lepidlo na potěry UNIFIX-AEK.
Kladení dlažby na ještě nevyzrálý potěr představuje specifickou konstrukční záležitost, kterou doporučujeme zhotoviteli konzultovat s klientem.
Jaký je postup přípravy potěru z litého asfaltu, aby bylo možné na něj klást dlažbu?
Pokud chceme klást dlažbu na podklad jako je potěr z litého asfaltu, potěr by měl mít kvalitu třídy nejméně AS-IC 10 a minimální tloušťku 25 mm. Mezi potěrem z litého asfaltu a všemi přilehlými stavebními prvky (např. ve styku se zdí nebo po obvodě prostupujících konstrukcí) by měla být vytvořena okrajová spára velikosti 10 – 15 mm, které by se měla převzít až do obkladové vrstvy. Jedná-li se o čerstvě vytvořený potěr z litého asfaltu, nesmíme zapomínat na to, že je nutný celoplošný posyp křemičitým pískem. Pokud neklademe dlažbu na nový potěr z litého asfaltu, ještě před hydroizolací a samotnou pokládkou je potřeba podklad napenetrovat přípravkem na bázi epoxidové pryskyřice např. ASODUR-GBM a za čerstva posypat křemičitým pískem zrnitostí 0,2 – 0,7 mm. K pokládce dlažby jsou vhodná lepidla: UNIFIX-S3-FAST, LIGHTFLEX, MONOFLEX-FB-SE.
Jak správně klást dlažbu na podklad z dřevotřísky nebo prken?
Dřevěný podklad musí být čistý, suchý a nosný. Dřevotřískové desky musejí být položeny tak, aby se překrývaly (tvořily vazbu), byly sešroubované a sklížené. Vadné části dřevěného podkladu je nutno vyměnit, uvolněná prkna připevnit (např. pomocí šroubů apod.). Spáry mezi jednotlivými prkny se uzavřou přípravkem TAGOMASTIC. V místě napojení na kolmé stěny se vytvoří odstup velikosti minim. 5 mm vložením samolepicí okrajové izolační pásky RD-SK50.
Velmi rychlým řešením bez použití vody je lehký potěr na bázi epoxidové pryskyřice ASODUR-LE, který současně vyrovná původní podklad. K samotné pokládce jsou vhodná flexibilní lepidla např. UNIFIX-S3-FAST, LIGHTFLEX, MONOFLEX-FB-SE.
Další alternativu nabízejí termoizolační a oddělující desky STEPBOARD tloušťky 9 mm nebo 15 mm, které zároveň výborně tlumí kročejový hluk. V tomto případě se původní dřevěný podklad nejprve vyrovná pomocí cementové stěrky Holzbodenspachtelmasse HSM-11. Po jejím vyschnutí následuje kladení separační desky STEPBOARD pomocí vhodného lepidla do litého lože např. MONOFLEX-FB-SE. Desky se pokládají tak, aby tvořily vazbu (tj. bez křížových spár). Na takto vytvořený nový podklad lze k lepení dlaždic použít MONOFLEX-FB-SE nebo LIGHTFLEX.
Jaké požadavky by měl splňovat původní obklad/dlažba resp. jaké přípravné kroky je nutno učinit, aby bylo možné na něj nalepit nový obkladový materiál?
Původní obklad/dlažba musí být pevný a nosný, příp. prázdná místa v podkladu je nutno vyplnit a zarovnat pomocí cementové malty MGIII. Podklad musí být čistý a zbavený všech vrstev, které snižují přilnavost např. vápno, mastnota, znečištění apod. Trhliny v podkladu se uzavřou vhodnou reakční pryskyřicí (ASODUR-K900). Přebroušení starého obkladu zvyšuje adhezi penetračního nátěru nebo kontaktní stěrky. ASO-UNIGRUND-S je speciální rychle schnoucí penetrace/adhezní můstek vhodný pro nasákavé i nenasákavé podklady. Na předem připravený původní obklad se křížovými tahy nanáší neředěný ASO-UNIGRUND-S pomocí válečku s beránčí vlnou. Po zaschnutí penetrace následuje pokládka obkladu pomocí lepidla LIGHTFLEX, SOLOFLEX nebo AK7P.
Na stávajícím cementovém potěru zůstaly zbytky lepidel. Co mám udělat, chci-li na něj klást dlaždice?
Vodou rozpustné barvy nebo zbytky starých lepidel je nutno odstranit. Zbytky laků nebo olejových barev se zbrousí. Dále je potřeba zajistit, aby se z podkladu nevylučovala vlhkost (hydroizolace). Očištěné plochy se ošetří rychleschnoucí disperzní penetrací ASO-UNIGRUND-S s křemičitým pískem. Po jejím zaschnutí následuje pokládka dlaždic pomocí lepidel LIGHTFLEX, SOLOFLEX-FAST, MONOFLEX-FB-SE.
Jaké systémy nabízí SCHOMBURG k pokládce dlaždic a desek do vnějších prostor - na balkony a terasy? Na co si máme přitom dávat pozor?
Volba správného systému k pokládce dlaždic z kamene a keramiky na balkony a terasy je velmi důležitá. Z důvodu odlišné teplotní roztažnosti použitých materiálů dochází při změnách teploty ve vnějším prostředí ke vzniku pnutí, které je potřeba trvale kompenzovat tak, aby se zabránilo jeho destruktivnímu působení. Další věcí jsou délky okrajů jednotlivých polí obkladu tvořených dilatačními spárami, ty je v závislosti na teplotním namáhání nutno omezit na 2 – 5 m. Pole by měla být co nejkompaktnější s poměrem stran 1:2. Také je nutno pamatovat resp. vytvořit potřebný 2 % sklon.
SCHOMBURG nabízí dva různé systémy.
Systém 1: hydroizolaci pomocí flexibilní minerální stěrky AQUAFIN-2K resp. AQUAFIN-2K/M a k pokládce dlaždic vysoce flexibilní dvousložkové lepidlo UNIFIX-S3.
Systém 2: hydroizolaci pomocí fólie ADF-Balkonfolie a k pokládce dlaždic hydrofobní lepicí maltu ADF-Systemkleber nebo ADF-Systemkleber-FB.
Cementový potěr je potřeba před pokládkou dlaždic vyrovnat – co doporučujete?
K vyrovnání povrchu cementového potěru doporučujeme použít litou stěrku SOLOPLAN 30. Nanáší se ve vrstvě tloušťky od 3 do 30 mm a slouží k vyhlazení, vyrovnání, nivelaci a vyplnění děr v podkladu. Při tloušťce vrstvy ≤ 20 mm je nutno podklad z betonu a cementového potěru napenetrovat přípravkem ASO-Unigrund-GE. Je-li tloušťka vrstvy > 20 mm, na podklad použijeme penetrační nátěr ASODUR-GBM s následným vydatným posypem křemičitým pískem zrnitosti 0,5 –1,0 mm. Okrajové spáry a spáry polí, oddělovací a pohybové spáry je nutno převzít resp. vytvořit na patřičných místech a uzavřít pomocí vhodných prostředků např. samolepicí okrajovou izolační páskou RD-SK50! Na SOLOPLAN-30 nanesený ve vrstvě tloušťky ≤ 20 mm lze již po cca 16 hodinách pokládat dlažbu nebo desky.
Nerovnosti povrchu síranovápenatého (anhydritového) potěru je nutno vyrovnat – jaký postup doporučujete?
Povrch síranovápenatého (anhydritového) potěru se zbrousí, zbytky se odsají a podklad se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Okrajové spáry a spáry polí, oddělující a pohybové spáry je nutno převzít resp. vytvořit na patřičných místech a uzavřít pomocí vhodných prostředků např. samolepicí okrajovou izolační páskou RD-SK50! Doporučujeme použít podlahovou nivelační stěrku ASO-NM15. ASO-NM15 se nanáší ve vrstvě tloušťky od 2 mm do 30 mm.
Podklad z potěru z litého asfaltu má nerovný povrch, jakou vyrovnávací hmotu doporučujete použít?
Jedná-li se o čerstvě vytvořený potěr z litého asfaltu, nesmíme zapomínat na to, že je nutný posyp křemičitým pískem, který zcela pokryje povrch podkladu. Pokud neklademe dlažbu na nový potěr z litého asfaltu, ještě před vyrovnáním povrchu je potřeba podklad napenetrovat přípravkem na bázi epoxidové pryskyřice např. ASODUR-GBM a za čerstva posypat křemičitým pískem zrnitostí 0,2 – 0,7 mm. Stávající potěr z litého asfaltu by měl mít kvalitu třídy nejméně AS-IC 10. U potěrů z litého asfaltu třídy tvrdosti IC10 je možno vytvořit vyrovnávací vrstvu z nivelační podlahové stěrky ASO-NM15 tloušťky maxim. 10 mm. Mezi potěrem z litého asfaltu a všemi přilehlými stavebními prvky (např. ve styku se zdí nebo po obvodě prostupujících konstrukcí) by měla být vytvořena okrajová spára velikosti 10 – 15 mm, které by se měla převzít až do obkladové vrstvy.
Výrazným plusem všech typů keramických obkladů je hygiena. Obklady lze snadno udržovat v čistotě, čímž se zamezí množení choroboplodných zárodků, bakterií, sporů plísní apod. Antistatické vlastnosti keramiky ocení zejména alergici - prach a roztoči se z dlažby a obkladů odstraňují velmi lehce. Navíc je keramika jako materiál ekologická, zdravotně nezávadná, „bez chuti a zápachu“, bezprašná, neabsorbuje nežádoucí látky z okolního prostředí. Keramický obkladový materiál se zpravidla vyznačuje dlouhou životností, což je další výhoda z hlediska životního prostředí. Keramická dlažba resp. dlažba z přírodního kamene je ideální volbou v případě energeticky úsporného podlahového vytápění, neboť zajišťuje dobrý prostup tepla podlahou.
Jak můžeme zjistit, zda je stávající podklad vhodný k pokládce obkladů/dlažby?
Zkouška a příprava podkladu k pokládce obkladů/dlažby je podstatnou součástí správně provedené řemeslné práce. Dle německých předpisů pro zadávání a smluvní vyhotovení stavebních prací (zkráceně VOB) je zhotovitel povinen nejprve provést odbornou zkoušku podkladu. Nevhodné či neuzpůsobené podklady jsou častou příčinou následného poškození obkladových prvků. Správná příprava podkladu zajišťuje optimální přídržnost obkladů/dlažby. Kompletní posouzení stavu podkladu sestává z následujících zkoušek:
1. vizuální kontrola,
2. kontrola rovinnosti podkladu s použitím normové latě a klínu, přípustné toleranční odchylky stanovuje norma DIN 18202 „Rozměrové toleranční odchylky pro pozemní stavitelství“,
3. otěrová zkouška - setřením rukou lze zjistit, zda podklad je znečištěn např. prachem,
4. kontrola poklepem např. kladívkem, podle zvuku se zjišťují příp. dutiny v podkladu,
5. kontrola savosti – namočením např. pomocí kartáče se zkouší, zda je podklad savý či nikoliv. Podklad by měl absorbovat vodu v poměrně krátkém čase, pokud tomu tak není, může to indikovat příliš vysokou vlhkost, zbytky separačních prostředků, cementu nebo vápna apod.,
6. úderová zkouška kladívkem – slouží ke zjištění tenčích, tvrdších vrstev, pod kterými jsou měkčí zóny, tvrdá povrchová „skořápka“ se přitom po kouskách vylomí,
7. mřížová zkouška – povrchová pevnost podkladu (omítek a potěrů) se zjišťuje pomocí vrypového zkoušeče, kdy se na povrchu provedou šikmé vrypy, v jejichž průsečících by se při stejné vrypové odolnosti neměly objevovat výlomy,
8. měření vlhkosti – slouží ke stanovení, zda je podklad dostatečně starý a suchý pro pokládku. Cementové potěry (na separační nebo izolační vrstvě) smějí vykazovat maximální obsah vlhkosti ≤ 2,0 %, síranovápenaté potěry (nevytápěné) ≤ 0,5 % resp. ≤ 0,3 % (vytápěné) při měření vlhkosti tzv. CM-metodou. Pomocí elektronických měřičů vlhkosti lze sice provést nedestruktivní měření, ale z důvodu nedostatečné přesnosti je toto měření pouze orientační.
Co si máme představit pod pojmem "příprava podkladu"?
K odstranění vrstev např. prachu, nečistot, cementových povlaků, starých omítek a nátěrů, stěrek apod., které nejsou nosné a snižují přídržnost obkladů/dlažby k podkladu, se používají mechanické metody přípravy podkladu např. očištění koštětem, pískování, otrýskání nebo očištění vysokotlakou vodou, broušení, frézování atd. Případné trhliny v podkladu je nutno před pokládkou obkladů/dlažby uzavřít např. vhodnou vyrovnávací stěrkou na bázi pryskyřice. Pokud u plovoucího potěru nelze z důvodu trhlin zcela vyloučit pohyby, pohybové spáry je musí být schopny přenášet. Není-li to s ohledem na průběh trhliny možné, trhlina se uzavře vhodnou hmotou na bázi pryskyřice a v potěru se zhotoví dilatační spára přizpůsobená velikosti obkladu.
K čemu se používá penetrace?
Penetrační nátěr snižuje nasákavost silně savých podkladů a zlepšuje přilnavost u podkladů, které nejsou nasákavé. Podle konkrétní aplikace a druhu použitého obkladového materiálu lze nanášet penetraci disperzní nebo na bázi epoxidové pryskyřice.
Je v místech zatížených vlhkostí nutno pod obkladem udělat také hydroizolaci?
Obklady/dlažba nejsou s ohledem na jejich spáry vodonepropustné v požadované míře, a proto v místech zatížených vlhkostí nutná hydroizolace chránící podklad před pronikáním vlhkosti. Podle stupně konkrétního zatížení se pak zvolí vhodný systém izolace proti vodě.
Jak správně klást dlažbu na nově zhotovený cementový potěr?
Nejprve je nutno zjistit zbytkovou vlhkost metodou CM. Obsah vlhkosti v potěru na izolační nebo separační vrstvě nesmí přesahovat 2,0 CM %. Vytápěné potěry se nejprve nahřívají. U vázaných cementových potěrů měření vlhkosti odpadá. K pokládce obkladových prvků do tenkého lože můžeme použít lepidla jako např. AK7P, SOLOFLEX, LIGHTFLEX apod. Pomocí vysoce flexibilního lepidla UNIFIX-S3/UNIFIX-2K lze obklady/dlažby pokládat i na čerstvý potěr, jakmile je tento již pochozí. Při kladení dlažby na čerstvé cementové potěry však musíme zohlednit i skutečnost, že dokud proces tuhnutí potěru neskončí, je jeho pevnost nižší. Proto není povoleno podklad mechanicky zatěžovat (pokládáním těžkých předmětů). Nedostatečně pevnou povrchovou krustu je před pokládkou nutno odstranit. Kladení dlažby na čerstvý cementový potěr představuje specifickou konstrukční záležitost, kterou doporučujeme zhotoviteli konzultovat s klientem.
Na co si dávat pozor při kladení dlažby na síranovápenaté (anhydritové) potěry?
Síranovápenatý (anhydritový) potěr se nejprve zbrousí, zbytky se odsají a podobně jako ostatní podklady tohoto typu se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Vytápěné potěry je nutno před pokládkou nechat vyschnout příp. uměle vysušit nahříváním. K posouzení zralosti potěru slouží měření zbytkové vlhkosti pomocí CM-přístroje (hodnoty zbytkové vlhkosti pro síranovápenaté (anhydritové) potěry bez vytápění: 0,5 CM %, pro vytápěné anhydritové potěry: 0,3 CM %). K samotné pokládce je vhodné např. flexibilní lepidlo do litého lože MONOFLEX-FB-SE, LIGHTFLEX, SOLOFLEX.
Existuje vhodné lepidlo ke kladení dlažby na síranovápenatý (anhydritový) potěr se zvýšenou zbytkovou vlhkostí?
Síranovápenatý (anhydritový) potěr se nejprve zbrousí, zbytky se odsají a podklad se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Obsah vlhkosti v síranovápenatém (anhydritovém) potěru se před pokládkou stanoví tzv. CM-metodou. Pokud se mají keramické dlaždice nebo desky klást na síranovápenatý potěr se zbytkovou vlhkostí přesahující aktuálně udávané maximální hodnoty, lze tolerovat u nevytápěných konstrukcí nejvýše 1,5 %, u vytápěných potěrů 1,0 %.
Obkladový materiál používaný v tomto případě musí vykazovat minim. podíl spár 2 % (např. u dlaždic 40/40 je velikost spáry 4 mm). U dlaždic umožňujících difúzi vody lze požadovanou velikost spáry snížit. K pokládce je vhodné lepidlo na potěry UNIFIX-AEK.
Kladení dlažby na ještě nevyzrálý potěr představuje specifickou konstrukční záležitost, kterou doporučujeme zhotoviteli konzultovat s klientem.
Jaký je postup přípravy potěru z litého asfaltu, aby bylo možné na něj klást dlažbu?
Pokud chceme klást dlažbu na podklad jako je potěr z litého asfaltu, potěr by měl mít kvalitu třídy nejméně AS-IC 10 a minimální tloušťku 25 mm. Mezi potěrem z litého asfaltu a všemi přilehlými stavebními prvky (např. ve styku se zdí nebo po obvodě prostupujících konstrukcí) by měla být vytvořena okrajová spára velikosti 10 – 15 mm, které by se měla převzít až do obkladové vrstvy. Jedná-li se o čerstvě vytvořený potěr z litého asfaltu, nesmíme zapomínat na to, že je nutný celoplošný posyp křemičitým pískem. Pokud neklademe dlažbu na nový potěr z litého asfaltu, ještě před hydroizolací a samotnou pokládkou je potřeba podklad napenetrovat přípravkem na bázi epoxidové pryskyřice např. ASODUR-GBM a za čerstva posypat křemičitým pískem zrnitostí 0,2 – 0,7 mm. K pokládce dlažby jsou vhodná lepidla: UNIFIX-S3-FAST, LIGHTFLEX, MONOFLEX-FB-SE.
Jak správně klást dlažbu na podklad z dřevotřísky nebo prken?
Dřevěný podklad musí být čistý, suchý a nosný. Dřevotřískové desky musejí být položeny tak, aby se překrývaly (tvořily vazbu), byly sešroubované a sklížené. Vadné části dřevěného podkladu je nutno vyměnit, uvolněná prkna připevnit (např. pomocí šroubů apod.). Spáry mezi jednotlivými prkny se uzavřou přípravkem TAGOMASTIC. V místě napojení na kolmé stěny se vytvoří odstup velikosti minim. 5 mm vložením samolepicí okrajové izolační pásky RD-SK50.
Velmi rychlým řešením bez použití vody je lehký potěr na bázi epoxidové pryskyřice ASODUR-LE, který současně vyrovná původní podklad. K samotné pokládce jsou vhodná flexibilní lepidla např. UNIFIX-S3-FAST, LIGHTFLEX, MONOFLEX-FB-SE.
Další alternativu nabízejí termoizolační a oddělující desky STEPBOARD tloušťky 9 mm nebo 15 mm, které zároveň výborně tlumí kročejový hluk. V tomto případě se původní dřevěný podklad nejprve vyrovná pomocí cementové stěrky Holzbodenspachtelmasse HSM-11. Po jejím vyschnutí následuje kladení separační desky STEPBOARD pomocí vhodného lepidla do litého lože např. MONOFLEX-FB-SE. Desky se pokládají tak, aby tvořily vazbu (tj. bez křížových spár). Na takto vytvořený nový podklad lze k lepení dlaždic použít MONOFLEX-FB-SE nebo LIGHTFLEX.
Jaké požadavky by měl splňovat původní obklad/dlažba resp. jaké přípravné kroky je nutno učinit, aby bylo možné na něj nalepit nový obkladový materiál?
Původní obklad/dlažba musí být pevný a nosný, příp. prázdná místa v podkladu je nutno vyplnit a zarovnat pomocí cementové malty MGIII. Podklad musí být čistý a zbavený všech vrstev, které snižují přilnavost např. vápno, mastnota, znečištění apod. Trhliny v podkladu se uzavřou vhodnou reakční pryskyřicí (ASODUR-K900). Přebroušení starého obkladu zvyšuje adhezi penetračního nátěru nebo kontaktní stěrky. ASO-UNIGRUND-S je speciální rychle schnoucí penetrace/adhezní můstek vhodný pro nasákavé i nenasákavé podklady. Na předem připravený původní obklad se křížovými tahy nanáší neředěný ASO-UNIGRUND-S pomocí válečku s beránčí vlnou. Po zaschnutí penetrace následuje pokládka obkladu pomocí lepidla LIGHTFLEX, SOLOFLEX nebo AK7P.
Na stávajícím cementovém potěru zůstaly zbytky lepidel. Co mám udělat, chci-li na něj klást dlaždice?
Vodou rozpustné barvy nebo zbytky starých lepidel je nutno odstranit. Zbytky laků nebo olejových barev se zbrousí. Dále je potřeba zajistit, aby se z podkladu nevylučovala vlhkost (hydroizolace). Očištěné plochy se ošetří rychleschnoucí disperzní penetrací ASO-UNIGRUND-S s křemičitým pískem. Po jejím zaschnutí následuje pokládka dlaždic pomocí lepidel LIGHTFLEX, SOLOFLEX-FAST, MONOFLEX-FB-SE.
Jaké systémy nabízí SCHOMBURG k pokládce dlaždic a desek do vnějších prostor - na balkony a terasy? Na co si máme přitom dávat pozor?
Volba správného systému k pokládce dlaždic z kamene a keramiky na balkony a terasy je velmi důležitá. Z důvodu odlišné teplotní roztažnosti použitých materiálů dochází při změnách teploty ve vnějším prostředí ke vzniku pnutí, které je potřeba trvale kompenzovat tak, aby se zabránilo jeho destruktivnímu působení. Další věcí jsou délky okrajů jednotlivých polí obkladu tvořených dilatačními spárami, ty je v závislosti na teplotním namáhání nutno omezit na 2 – 5 m. Pole by měla být co nejkompaktnější s poměrem stran 1:2. Také je nutno pamatovat resp. vytvořit potřebný 2 % sklon.
SCHOMBURG nabízí dva různé systémy.
Systém 1: hydroizolaci pomocí flexibilní minerální stěrky AQUAFIN-2K resp. AQUAFIN-2K/M a k pokládce dlaždic vysoce flexibilní dvousložkové lepidlo UNIFIX-S3.
Systém 2: hydroizolaci pomocí fólie ADF-Balkonfolie a k pokládce dlaždic hydrofobní lepicí maltu ADF-Systemkleber nebo ADF-Systemkleber-FB.
Cementový potěr je potřeba před pokládkou dlaždic vyrovnat – co doporučujete?
K vyrovnání povrchu cementového potěru doporučujeme použít litou stěrku SOLOPLAN 30. Nanáší se ve vrstvě tloušťky od 3 do 30 mm a slouží k vyhlazení, vyrovnání, nivelaci a vyplnění děr v podkladu. Při tloušťce vrstvy ≤ 20 mm je nutno podklad z betonu a cementového potěru napenetrovat přípravkem ASO-Unigrund-GE. Je-li tloušťka vrstvy > 20 mm, na podklad použijeme penetrační nátěr ASODUR-GBM s následným vydatným posypem křemičitým pískem zrnitosti 0,5 –1,0 mm. Okrajové spáry a spáry polí, oddělovací a pohybové spáry je nutno převzít resp. vytvořit na patřičných místech a uzavřít pomocí vhodných prostředků např. samolepicí okrajovou izolační páskou RD-SK50! Na SOLOPLAN-30 nanesený ve vrstvě tloušťky ≤ 20 mm lze již po cca 16 hodinách pokládat dlažbu nebo desky.
Nerovnosti povrchu síranovápenatého (anhydritového) potěru je nutno vyrovnat – jaký postup doporučujete?
Povrch síranovápenatého (anhydritového) potěru se zbrousí, zbytky se odsají a podklad se opatří vhodným penetračním nátěrem např. ASO-Unigrund. Okrajové spáry a spáry polí, oddělující a pohybové spáry je nutno převzít resp. vytvořit na patřičných místech a uzavřít pomocí vhodných prostředků např. samolepicí okrajovou izolační páskou RD-SK50! Doporučujeme použít podlahovou nivelační stěrku ASO-NM15. ASO-NM15 se nanáší ve vrstvě tloušťky od 2 mm do 30 mm.
Podklad z potěru z litého asfaltu má nerovný povrch, jakou vyrovnávací hmotu doporučujete použít?
Jedná-li se o čerstvě vytvořený potěr z litého asfaltu, nesmíme zapomínat na to, že je nutný posyp křemičitým pískem, který zcela pokryje povrch podkladu. Pokud neklademe dlažbu na nový potěr z litého asfaltu, ještě před vyrovnáním povrchu je potřeba podklad napenetrovat přípravkem na bázi epoxidové pryskyřice např. ASODUR-GBM a za čerstva posypat křemičitým pískem zrnitostí 0,2 – 0,7 mm. Stávající potěr z litého asfaltu by měl mít kvalitu třídy nejméně AS-IC 10. U potěrů z litého asfaltu třídy tvrdosti IC10 je možno vytvořit vyrovnávací vrstvu z nivelační podlahové stěrky ASO-NM15 tloušťky maxim. 10 mm. Mezi potěrem z litého asfaltu a všemi přilehlými stavebními prvky (např. ve styku se zdí nebo po obvodě prostupujících konstrukcí) by měla být vytvořena okrajová spára velikosti 10 – 15 mm, které by se měla převzít až do obkladové vrstvy.
Přejít na Produkty
Kalkulátor spotřeby
Spočítejte si rychle a pohodlně spotřebu námi nabízených produktů.
Na Kalkulátor spotřeby